13 tipů, jak se zamilovat do sebe

Jestli chceš být šťastná, zamiluj se do svýho života. Do sebe. Začni po malých krůčcích. Protože když chceme něco změnit, vždycky musíme začít nejdřív právě u sebe. Život v nenávisti k sobě nemůže být šťastný a naplněný. Proto je sebeláska tak důležitá.

Jen si vzpomeň na to, jak si pokaždý nadáváš. Jak sama sebe srážíš, ubližuješ si. Tohle není potřeba. Kdo jiný by se k tobě už měl chovat hezky, než ty sama? Ty začni jako první. A uvidíš, že se přidá i okolí. Když ty sama poznáš svou hodnotu, svoje (sebe)vědomí, pak je uznají i ostatní. Začni malými krůčky. Třeba ti pomůže následující seznam.

1. Pochval se.

Co se ti povedlo? V čem jsi dobrá? Neříkej, že v ničem! Protože to není pravda. Umíš uvařit dokonalou svíčkovou? Jsi skvělá zahradnice? Povedlo se ti něco v práci? Je toho spousta, za co se můžeš pochválit.

Jen chvilku přemýšlej. Fakt si myslíš, že to, co jde tobě, umí každý na světě? Vůbec ne. Oceň na sobě tvoje jedinečné schopnosti a dovednosti, tvoje laskavé chování k druhým, nebo třeba tvůj vybraný vkus.

2. Nemluv o sobě ošklivě.

Nehřeš slovem proti sobě. Je to i jedna ze Čtyř dohod podle Dona Miguela Ruize. Slova mají velkou moc. Asi to znáš sama – to, co říkáme sobě, je pro nás určující, stává se totiž naší realitou. Pokud k sobě 24/7 promlouváš negativně, nechybí nadávky a výčitky, pak bude taková i tvoje realita – ty těm slovům uvěříš. Zamyslela ses někdy nad tím, jak by to vypadalo naopak – jaká by byla tvoje realita, kdybys o sobě mluvila pozitivně? A teď nemám na mysli vychvalovat se, kudy chodíš. To už by z tebe hovořilo víc ego.

Pozitivní promluva k sobě může vypadat i tak, že si dovolíš pochybení. Když se ti něco nepovede (to se prostě v životě stává a je to normální), nezačneš si nadávat: „to jsem blbá, zase jsem to podělala, jsem k ničemu„. Místo toho tu chybu přijmeš: „ok, tohle se mi nepovedlo, ale to nevadí, příště aspoň budu vědět, co dělat/nedělat. Odpouštím si a přijímám se.“

3. Odměň se!

Jakýkoli malý i velký úspěch si zaslouží odměnu. Samozřejmě se můžeš odměňovat i jen tak! Ale jsou to ty naše staré programy z dětství, které nás naučily na metodu odměn a trestů. Zapomeň na tresty, to není cesta. Takové odměny ale nejsou vůbec špatné.

Pro někoho je to dobrý způsob motivace. Připomínka toho, že jsem něco zvládla, nad něčím zvítězila (třeba i nad svými myšlenkami), něčeho dosáhla. Nepředstavuj si jen velké úspěchy v práci či studiu. Je potřeba oslavovat i ty malé, a třeba ne tak významné úspěchy.

Nic nefiltruj, no a co, že pro někoho jiného je to běžná věc, no a co, že jiným lidem to trvá polovinu doby. Všechno, co ty sama vnímáš jako svůj úspěch, tím úspěchem skutečně je. A pokud ti udělá radost nějaká odměna, která ten tvůj úspěch oslaví, pak si jí dopřej.

4. Buď na sebe hodná.

Jednej se sebou s láskou. Vždy se ptej: jak by zachoval někdo, kdo (se) miluje, kdo se má rád? Pokud to tak cítíš, dopřej si něco, co sis dlouho odpírala. Den absolutního volna, zajít si ke kadeřnici, s kamarádkou na kafe, přespat v lese pod širákem, vstát o víkendu dýl. Nic si ale potom nevyčítej – dopřej si to s pocitem, že si to zasloužíš. Protože ty si to opravdu zasloužíš, nemá to zvláštní důvod.

5. Čti motivační knihy. Nebo jakékoli knihy, které je pro tebe radost číst.

Vzdělávání se není nikdy dost – všichni se máme pořád co učit. Já osobně motivační knihy miluju, je jich tolik, že je asi nikdy nezvládnu přečíst, ale to mě právě baví – pořád mám co objevovat.

Myslím, že i tobě by mohly pomoct. Najdi si téma, o kterém se momentálně chceš dozvědět víc a ponoř se do dané oblasti. Osobně ti doporučuju tyto (základní) motivační či rozvojové knihy:

Miluj svůj život (Louise L. Hay),

Vesmír ti kryje záda (Gabrielle Bernstein),

Škola zázraků (Gabrielle Bernstein),

Jak si správně přát (Pierre Franckh),

Zamiluj se do sebe (Tiberio Faraci),

50 nápadů, jak změnit život (Robert Anthony).

6. Buď dokonale divná pro sebe.

Nezabývej se názorem druhých. Ano, někdo si možná pomyslí: „panebože, ta je divná„. No a co! Žiješ svůj život, který je zcela unikátní se svými prožitky, názory, okolnostmi, a ano, každý máme svůj názor na to, co je „normální“ a co je „divné“.

Vlastně – co to je, to divné? Něco, co neznáme? Něco, co nám přijde mimo běžný stav věcí? A znamená to nutně, že je to špatné? Vůbec ne. Pokud to divné pro někoho znamená jen něco exotické, neznámé, pak se nemáš za co stydět. Všechny tvoje zvláštnosti, které dělají tebe tebou, jsou unikátní, jsou jenom tvoje, a nikdo nemá právo je shazovat či zesměšňovat. Braň si je.

7. Věnuj se svým zájmům a vášním, buď do nich zapálená.

Když něco děláme s vášní, je to vidět na první pohled. Jde nám to od ruky, čas ubíhá tak rychle, jako by ani neexistoval – nevnímáme ho, jsme úplně ponořené do jedné činnosti.

Nemusím tu dlouze vypisovat pozitivní účinky toho, když se pravidelně věnujeme svým zájmům. Jen ti připomenu, že tyhle účinky se projeví ve všech oblastech tvého života – budeš spokojenější, vyrovnanější, budeš se mít na co těšit.

Že žádnou takovou zálibu nemáš? Tak ji najdi! Hledej, zkoušej, objevuj. Zkus malovat, tančit, cvičit, jdi běhat, vyzkoušej make-up tutorial, osázej truhlík na okně, vezmi si lekci jezdectví, piš recenze na filmy, objevuj nové kavárny. Jistě po čase najdeš to svoje, to, při čem nevnímáš čas a jen jsi.

8. Starej se o své tělo.

Stejně jako ke své duši, i ke svému tělu přistupuj s láskou. Je to jediné tělo, které budeš mít, zaslouží si péči a pozornost. V oblasti těla nacházíme celou řadu způsobů, jak o něj s láskou pečovat. Je to například zdravá strava – tedy to, co tělu dopřáváme zevnitř. Živiny, vitamíny, prospěšné látky. Je to ale taky zdravý vzduch, který dýcháme, pobyt na čerstvém vzduchu, síla přírody (ta působí i na psychiku).

Pak sem řadíme všechno, co tělu poskytujeme zvenčí – třeba jakou kosmetiku používáme, jaké je její složení, převažují přírodní složky nebo chemické? Je potřeba se začít ptát, jestli to, co tělu dávám, je pro něj prospěšné, začít nad věcmi přemýšlet a ne jen slepě konzumovat.

Jistě sama víš, co je prospěšné pro tebe – každý jsme individualní bytostí. Možná, že se cítíš lépe, když se hezky nalíčíš kvalitní kosmetikou. Nebo je ti dobře bez make-upu a sama si kosmetiku vyrábíš. Nic není špatně, záleží jen na tobě a tvé radosti.

9. Oblékej se do toho, v čem se cítíš dobře.

Řeknu ti to znova a klidně ještě tisíckrát: nedej na názory ostatních. Jsi jedinečná bytost, která ví, v čem se cítí dobře. Záleží jen na tvém stylu a vkusu.

Jsi romantickou princeznou? Pak nos šaty a lodičky, klidně jen na nákup nebo do práce, i když se tam nevyžaduje dresscode. Jsi tělem i duší boho víla, která miluje rozevláté, vzorované, volné oblečení a čelenky? Nos je a nestyď se za to. Jsi taková, jaká jsi, není na tom nic špatného. Nezáleží na tom, že neznáš nikoho jiného, kdo by tak chodil oblíkaný. Možná se jen pohybuješ ve špatném prostředí! Třeba někde jinde tak oblíkaní lidé chodí a není na tom vůbec nic zvláštního.

A když s tím budeš mít pořád problém, pořád tě bude něco brzdit, obléknout se tak, jak chceš ty, pak pamatuj: je to JEN oblečení. Někdo nosí to a někdo zase tamto. No a co. Je to jen barva. Jsou to jen šaty. Je to jenom čelenka. To jen ve tvé hlavě tyhle, podle tebe třeba extravagantní, kousky oblečení narůstají do extrémních rozměrů a přikládáš jim extrémní důležitost. Napadlo tě, že ostatní lidé si toho dost možná ani nevšimnou? A nebo všimnou, věnují ti jeden pohled, a pak tě neřeší. Zvykli si.

Někdy si myslíme, že jsme natolik důležití, že si nás každý prohlíží, zkoumá, analyzuje. Pravda je ale taková, že každý řeší především svůj život. Proto se neboj být sama sebou, oblečená do toho, do čeho sama chceš. Ty se cítíš dobře, ty jsi sama sebou. A to je hlavní.

10. Buď k sobě 100% upřímná.

Žij v pravdě. Vždy říkej pravdu druhým, stejně tak i sobě. Vím, že je to trochu diskutabilní téma – pravda. Většina lidí se ohrazuje tzv. „milosrdnou lží“, kdy říkáme druhému lež záměrně, s tím, že mu (nebo sobě) lež přináší užitek. Je na tobě, jaký názor na lež máš – osobně volím vždy pravdu. Možná přinese dočasné nepohodlí, ale vždy se vyplatí.

Jakou lež ale musíš ze svého života zcela vypustit, je lež k sobě. Buď k sobě upřímná. Najdi v sobě sílu vidět věci takové, jaké jsou. Nevytvářej si iluzi reality, podívej se na realitu zpříma. Nedělej si naděje tam, kde už žádné nejsou.

Ty víš sama moc dobře, v jakých oblastech si něco nalháváš, kde by sis měla přiznat pravdu. Ale prosím, nepleť si to s přehnanou sebekritikou, tam tě směřovat nechci! Najdi rovnováhu mezi sebekritizováním a upřímností. Hledej ten balanc a nezastav se, dokud nebudeš cítit na všech úrovních pravdu. Ty tu pravdu poznáš.

11. Dělej bláznivé věci.

Víš, jak jsme se bavily o divnostech, které dělají tebe tebou? Připoj k nim pár totálně bláznivých věcí! Bláznivých věcí, které ti dělají radost, při kterých se cítíš svobodná.

Tanči, jako by se nikdo nedíval. Promokni v dešti. Směj se naplno. Jdi pozorovat úplněk do přírody. Hraj si s dětmi. Probuď v sobě vnitřní dítě. Sedni si doprostřed louky a poslouchej zvuky přírody. Vyraž na výlet tam, na jaké místo zaboříš prst na mapě. Důvěřuj vesmíru. Popusť uzdu fantazii a bav se.

12. Neporovnávej se s ostatními.

Nechala jsem si tento bod až skoro na konec, ale ono je to základem všeho. Neposlouchat názory ostatních, které mě samotnou neposouvají, ale srážejí. Nebát se jejich soudů. Nesrovnávat svůj život s životem ostatních.

Už jsem to řekla – každý jsme individuální bytostí, každý máme svůj jedinečný životní příběh, svoje prožitky, svoje vnímání světa. Víš jak moc se každý ten životní příběh liší? I když vedle sebe vyrůstají dva lidé, chodí na stejná místa, do stejných škol, ovlivňují je stejní lidé – přesto nejsou a nebudou stejní.

Každý jsme jedinečným souborem vlastností, dovedností a divností. Můj život není stejný jako tvůj. Ty sis prožila něco jiného, než já. Nemá smysl porovnávat nesrovnatelné. Co z takového srovnání většinou vyvozujeme? On/ona je lepší/horší. Nebo častěji já/můj život je horší (málokdy lepší), než ten jeho/její. Nemůžeme srovnávat něčí životy a říkat kdo je horší nebo lepší. Přinese nám to jen pocit frustrace a budeme tím podkopávat sami sebe.

Udělej to jinak. Pokud ti tohle srovnávání nepřináší nic pozitivního, pak to nedělej. Měj stále na paměti, že jsme si každý prožil něco jiného a každý jsme tím pádem jiní.

13. Buď prostě šťastná.

Nepřestávej hledat způsoby, jak být šťastná. Možná si někdy po cestě uvědomíš, že máš všechno, co potřebuješ, k tomu abys byla šťastná. Zní to zvláštně? Ale ono to tak je. Často hledáme štěstí venku – chceme, aby nás šťastnými učinil někdo jiný, aby nám přinesly štěstí okolnosti, věci. Tam ale štěstí nenajdeme. Chvilkové možná ano, ale štěstí jako takové si nosíme uvnitř. Jasně, je to klišé, ale věnuj mu aspoň chvíli pozornosti.

Zamysli se, kdy jsi fakt šťastná? Když večeříš s přítelem, když nad vínem debatuješ s kamarádkou do rána, když si sedneš do trávy a pozoruješ nebe, když si vychutnáváš kávu na zahradě v neděli ráno, když máš ten pocit, že nic nemusíš, když si přičichneš ke květině a cítíš v ní celý léto…

A teď mi pověz, nejsou to tak náhodou úplný maličkosti? Takový docela obyčejný věci… Který třeba ani nepovažujeme za výjimečný chvíle, který bychom si poznačili do kalendáře… Prostě obyčejný maličkosti. Tak právě tyhle maličkosti tvoří to štěstí, který hledáš a máš celou dobu uvnitř. Skvělý je, že si je můžeš začít uvědomovat třeba hned teď. A začít je naplno prožívat. ♥